O knize: rok / „Jaká absurdita,“ myslí si. Stál jsem u postýlky, skryt noční tmou, přikovaný k zemi, jako by mi někdo zatloukl hřebíky do nohou. Uvědomil si, že absolutně nemůže odtrhnout oči od usmívající se tváře, která se právě probudila. Tak malinký... mohl bych to vzít a rozdrtit. Proč nekřičí? Proč se nezhroutí jako všechna miminka, aby přiběhly matky?! A dokázal přetrhnout tuto začarovanou červenou nit, která mu proplétala ruce a nohy! Ano, aby se stal obětí tohoto... Nemožné!